---

Zase prší, déšť smáčí ulici,
čím víc mlčíš, tím víc s tebou mluvit chci,
že je mi to líto, fakt je mi to líto,
co po dnešku je rozbitý,
chtěl bych vzít ty střepy
a začít je lepit,
ale dnes s tím musíš začít ty.

Chci zmáčknout reset
a smazat ty slova,
co po naší hádce
tu ve vzduchu visí,
ač trápíme se,
tak chtěl bych ti znova šepta jak kdysi.

Chyť se mí dlaně,
nechám se vést
až na to místo,
co nedisponuje žádnou adresou.
Skládám svý zbraně,
není to lest,
jestliže ztratit se máme,
tak spolu, ať nás odnesou,
ty černý stíny.

Zase prší,
máš kapky na řasách,
asi tušíš, taky jsem si na dno sáh
a je ti to líto, fakt je ti to líto,
ty překročený hranice,
všechny tyhle střepy,
co je třeba slepit,
vždy jsme chtěli jenom bránit se,
tak opusť svý hradby a pochop, jak je mi,
ač omlouva stále se v krku mi příčí
i u ústy rád bych řek,
co oči němý bezhlase křičí.

Chyť se mí dlaně,
nechám se vést
až na to místo,
co nedisponuje žádnou adresou.
Skládám svý zbraně,
není to lest,
jestliže ztratit se máme,
tak spolu, ať nás odnesou,
ty černý stíny,
co léta po nás jdou,
ty černý stíny,
co léta po nás jdou.

Chyť se mí dlaně,
nechám se vést
až na to místo,
co nedisponuje žádnou adresou.
Skládám svý zbraně,
není to lest,
jestliže ztratit se máme,
tak spolu, ať nás odnesou,
jestliže ztratit se máme,
tak spolu, ať nás odnesou,
ty černý stíny.

---

Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.