1.
Slova buší na zastrčenou petlici zevnitř
jako se oheň dere z kopřivy
Zní to v uších jak nenapsaný dopisy
lítostivý a trochu mstivý
Slova stojí až na úplným okraji řeči
A co je za ním sama netuší
To nás dojímá - proto k sobě potají
nastavujeme svoje uši
2.
Ke dnu padá kámen
Letí jak dým
jenž do ohně zpátky míří
Voda se zavíří
Dno se zpění
a nic už není jak dřív
Ke dnu padá kámen
v piruetách
A do duše strach se plíží
Voda ruce zkříží
nad hladinou
jak ten kdo je spoutaný
Není všechno dílem
nahodilým
I ve vodě kámen tíží
Voda se zavíří
Dno se zraní
A nic už není jak dřív
3.
Zní to jako stín
Nejpotišejším
poutem ke své věci
pevně spoutaný
A zní to jako stín
Nejpokornější
touhou po své věci
tiše zmítaný
Věc své stíny
Neslyší
Zní to jako stín
Dávno vyhaslý
Zní to jako stín když bloudí
sám a sám
A zní to jako stín
Dlouhý vleklý stín
Zní to jako tma podivně
Zářivá
Tma své stíny
Nevnímá
4.
V kamení
není
prý žádné překvapení
Prý se v něm nic
nikdy nemění
A tak když
slyší
někdo hlasy v kamení
je to asi
špatné znamení
A co když
není?
Co když tohle znamení
je tím co nás náhle promění?
Co nás náhle promění!
5.
Ke dnu padá kámen
Letí jak dým
jenž do ohně zpátky míří
Voda se zavíří
Dno se zpění
a nic už není jak dřív
Ke dnu padá kámen
v piruetách
A do duše strach se plíží
Voda ruce zkříží
nad hladinou
jak ten kdo je spoutaný
Není všechno dílem
nahodilým
I ve vodě kámen tíží
Voda se zavíří
Dno se zraní
A nic už není jak dřív
6.
A tak
uši učí uši poslouchat!
Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa. |
|
