Je den, tak pojď Marie ven, budeme žít, házet šutry do oken, je dva necháme doma trucovat, když nechtějí-nemusí, nebudem se vnucovat. Jémine, všechno zlý jednou pomine, tak Marie, co ti je?
Všemocné jsou loutkařovy prsty, ať jsou tenký nebo tlustý, občas přetrhají nit. A to pak jít a nemít nad sebou svý jistý, pořád s tváří optimisty listy v žití obracet.
Je to jed mazat si kolem huby med a neslyšet, jak se ti bortí svět. Marie, kdo přežívá nežije. Tak ádijé. Marie! Už zase máš tulení sklony jako loni, slyším kostelní zvony znít. A to mě zabije, a to mě zabije, a to mě zabije, jistojistě.
Já mám Marie rád, když má moje bytí spád. Býti věčně na cestách a k ránu spícím plícím život vdechovat. Nechtěj mě milovat, nechtěj mě milovat, nechtěj mě milovat.
Já mám Marie rád. když má moje bytí spád. Býti věčně na cestách a k ránu spícím plícím život vdechovat.
Copak nemůže být mezi ženou a mužem přátelství kde není nikdo nic dlužen. Prostě jen prosté spříznění duší aniž by kdokoli cokoli tušil. Nanananana…… Nanananana……
Já mám Marie rád, když má moje bytí spád. Býti věčně na cestách a k ránu spícím plícím život vdechovat. Nechtěj mě milovat, nechtěj mě milovat, nechtěj mě milovat.
Já mám Marie rád, když má moje bytí spád. Býti věčně na cestách a k ránu spícím plícím život vdechovat.Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
