Stojím sám uprostřed ledové pustiny, mráz trhá živoucí obrazy slunečních paprsků. Kráterový nadpozemský prostor obklopen věčným vakuem, já, pánem své Samoty, neznám více než sebe.
Řezající chladná ozvěna kosmického větru šeptá pravdu o své nekonečnosti a nicotě. Závan poté v tichosti se rozplývá v éteru a já budu naslouchat navždy těm hlasům.
Stojím sám nad svým hrobem a spatřuji symbol, vidím svou mrtvolu, která uhnívá mi pod nohama. Rozplývající se život v krvavé lázni pustoty, bodavý pocit starých ran na paži...
Život nikdy nebyl. Jen snění...Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
