Jan kouká z okna na šedou stěnu školy, měl by se učit, však klidu postrádá, myslí na Lídu, na její černé vlasy, z biologie Honza propadá. A ty jsi krásná a chytrá holka Lída, biolog Bičík jedničky ti dá, přestože víš jen, že pes kouše a hlídá, Honza ví víc, ale koule má.
Červený punčocháče s černou sukní, tváj baťoh taky pláče když jsme oba smutní.
Jan kouká z okna na světlo v kabinetu, jak ležíš nahá mezi vycpanými ježky, Bičíkův plášť na kostře kuny lesní a Bičík sám na figuríně těla. Otvírá okno a nechce už víc vidět, pak padá dolů mezi staré habroví, Honza už ví co je to vlastně láska, tobě to ale nikdy nepoví.
Červený punčocháče s černou sukní, tváj baťoh taky pláče když jsme oba smutní.Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
