Začala se klepat Nebyla udivená, protože ten pocit neznala byla vyděšená Znala tohle: když něco dopadne nebo spadne na zem (oříšek, větvička, kamínek atd.) vždycky to udělá takový dutý BUM. Ale to co viděla, bylo něco úplně jinýho. Nerozuměla tomu a byla neklidná.
Ty věci se řítily z nebes velmi dlouhým a volným pádem a Veverčí Bože! – ty věci hořely! A jakmile dopadly, nebylo žádný BUM, ale s šíleným zasyčením se zaryly do země, zavrtaly se, zmizely.
Byla vyděšená a eště moc malá. A pak to přišlo. Jedna ta hořící věc proletěla těsně kolem ní, téměř jí to ožehlo kožíšek, a ona vykřikla: "Veverčí Bože! Vždyť to byl bratr holub!" Ten zasyčel do kořenů stromu, na kterým seděla, a zmizel.
Vyděsilo jí to. Pochopila, že ten ohnivý déšť, který padal z nebe, jsou tisíce hořících holubů, kteří se sírovým syčením mizí v zemi.
Ale nebyla to hloupá veverka. Začínala tušit. Tady se něco děje... A kdyby mohla zesinat, tak by zesinala.
Viděla obrazy. Viděla město. Viděla dlouhou ulici a po ulici kráčel Muž. Rovně a pomalu. Pak se Muž začal otáčet. Tváří do světla...
A potom už tomu nerozuměla. Rozostřovalo se to. A páchlo to.
A strach se blížil. Kolem svištěli hořící holubi, nebe bylo jako vyhřezlá dáseň, tiskla se ke kůře stromu, ani vítr už netančil s listím, ale ona začínala tušit: "Veverčí Bože, něco se děje!" poskočila na větvi. "Ale co? Ale co?"
A pak znovu viděla kráčejícího Muže a asi jí začalo být opravdu vážně špatně.Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
