Na starý vrbě nad rybníkem zelený mužík sedí, z termosky popíjí kafe s mlíkem, melancholicky hledí.
Právě se pohádal se svou starou, už si s ní neví rady, a koumá, kolik je to vzdušnou čarou kiláků do Kanady.
Závidí divokým husám, jak mizí kdesi v dálce, on zatím sedává tu sám, v botách ho zebou palce.
Stará mu nadává, že se jen fláká, a, nebejt tak střelená, vdala se zamlada za lampasáka, zelená jak zelená.
Prej už v tom topení ňák ztrácí formu a ona se za něj stydí, to voják má jiskru a uniformu, dovede líp potopit lidi.
I já závidím divokým husám, jak dělaj' do mraků díru, když poslouchám:„Vojíne, klusám, klusám, klusám, tu nejste na špacíru…“Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.