Zvolna slábne v dáli hukot magistrály, voní louka květy pokrytá, slunce praží do střech, kdo má dobrý postřeh, trochu toho bronzu nachytá… Jedeme lesem tónů a v čele peletónu slunko v žlutém tričku, kdo by se bál… Nádech, výdech, nádech, po všech našich pádech stále dál se šlape na pedál… Slunce metá mince, sbírá je pan Vincent, kráčí domů lánem slunečnic, Pámbu losy stírá, v dlani Všehomíra zbydou naše čáry, nebo nic… Jedeme lesem tónů… Stačí úsměv slečen, už jsem chtíčem vlečen, ač jsem běžně línej jako veš, než to skončí gypsem, vyndám nohy z klipsen a ty mě zase v klidu dojedeš… Jedeme lesem tónů… V očích světlo i tmu, v monotónním rytmu tiše rezne naše soukolí, náhle má to grády, když za mými zády zahneš s někým někam do polí… Jedeme lesem tónů… Až ti jedou sprintem zmizím labyrintem a v dálce zhasne slunce i má pleš, žádné velodrama, nezůstávej sama, než mě jednou v klidu dojedeš… Jedeme lesem tónů…Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
