Stav ne nepodobný usínání, tma je však jiná, než je obvykle. Přilbice zbytečně tu kdysi horkou hlavu chrání. Ticho je nápadné a nezvyklé. To ticho je nápadné a nezvyklé.
Za chvíli zastaví se čas v šarlatové koupeli. Pozemská cesta má svůj ukrytý cíl. Ten tvůj byl namalován blýskavou čepelí. A jen tak se náhle z mlhy vynořil. Jen tak se náhle z mlhy vynořil.
Tajemná ruka kohosi neviditelného Nahoře zhasí v oboře letohrádku Hvězda svíci žití tvého. Své milé, pane, nikdy už nepolíbíš čelo. Pomalu prchá z obalu podstata a země zpátky příjme tělo.
Plály, tenkrát oči plály, když statečné a pyšné vlajky vlály. Stály, pevně řady stály. Jenže zimní loutka nerovná se králi.
Do konce zbývá jen pár okamžiků a z tvého všeho bude zase nic. Ta bitva připomíná průnik vlků do kurníku. Jsou teď ožralí a z krčem vyjí na Měsíc. Ožralí teď z krčem vyjí na Měsíc.
Myslíš na to, jak přes tělo kamaráda padáš. Cizímu meči docela svědčil úprk a tvá nechráněná záda. Je hloupou tečkou za žitím udatného reka, že malá díra tě otevírá právě z druhé strany, než bys čekal. Než bys čekal.
Plály, tenkrát oči plály, když statečné a pyšné vlajky vlály. Stály, pevně řady stály. Jenže zimní loutka nerovná se králi. Hráli jste si na armádu, hráli. Věčné ledy potom rychle tály. Smáli jste se protivníkům v dáli a pak utíkali...
V té malé, cizí, pitomé zemi Bez žoldu vypustil jsi duši V té zemi bohaté na problémy přestalo tvoje srdce bušit
V zadnici světa, hrdino Zapsal jsi se jménem do dějin. Konec nadějím. Tvoje jméno rádi tady zapomenem
Jen Bílá hora zůstane černou Bílou horou A u nás navždy Vzpomene každý Na ta temná mračna nad oborou
Plály, tenkrát oči plály, Když statečné a pyšné vlajky vlály. Stály, pevně řady stály. Jenže zimní loutka nerovná se králi. Hráli jste si na armádu, hráli. Věčné ledy potom rychle tály. Smáli jste se protivníkům v dáli a pak utíkali. Utíkali...Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
