Já znám, já dámu bílou v Praze znám, je týdně jednou v kruhu dam. Snad stejně silnou sladkost dnů má pouze dítě z bonbónů. Já ji znám, dobře znám.
Je svá, je kouzelná s tou parukou, má kouzlo stáří na rukou. A s žárem téměř holčičím ti lásky zašlé vylíčí. Já tak znám, její ráj.
Ten ráj se táhne až bůhví kam a nejspíš je právě tam, kde se smí i snít. V kavárně Sladký ráj má prý tím nejsladším být.
Je čas a dámy se již chystají jet z ráje domů tramvají. A pít než usnou slabí čaj a bdít a dožít příští ráj, ten svůj ráj, milý ráj.
Ten ráj se táhne až bůhví kam a nejspíš je právě tam, kde se smí i snít. V kavárně Sladký ráj má prý tím nejsladším být. Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
