Ty jsi tak zkažená, ty jsi tak zkažená Ty už jsi taková, ty už jsi taková A voníš a voníš, mi voníš - v tom je ta potíž - hů Co tě znám jsi byla vždycky holka zkažená Nejdřív jsem jenom koukal Potkal jsem tě k ránu bylas´ víla kožená Střelák se s náma houpal A na mostě položím tě na chodník Slunce už světlo stříká, je dost kosa - Slávie až v sedum votvírá
Já chci ti dát - co v sobě mám, nechci se ptát kdy umírám A teď to mám chci s tebou spát, protože voníš a je listopad
Půjdem asi ke mně, světlo píchá do vočí Víla se rozesmála Přimhouřená země - řasy, rty a obočí Jsi broučku jedna z mála V malým bytě stojí starý kanape A sto let mlčí jako v hrobě Ať nám vleze na hrb každej kdo to nechápe
Já chci ti dát - co v sobě mám, nechci se ptát kdy umírám A teď to mám chci s tebou spát, protože voníš a je listopad Já chci ti dát - co v sobě mám, nechci se ptát kdy umírám A teď to mám chci s tebou spát, protože voníš a je listopad
Co tě znám jsi byla vždycky trošku zkažená Dřív jsem to jinak chápal Dva tisíce nocí s někým jiným ložená Špatně to nes tvůj brácha Nevím kde jsi teď, a tak ti zavolám Trochu tě chci a nepospíchám Běží liška k Táboru, nese pytel zázvoru Běží liška k Táboru, nese pytel... Ty jsi tak zkažená, ty jsi tak zkažená Ty už jsi taková, ty už jsi taková A voníš a voníš, mi voníš - v tom je ta potíž - hů MAKLAKLAKATAPÁTeksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
