Fogi má svý zvláštní kouty, do kterejch si chodí sám. Jsou světlý a jsou i temný, v těch temnejch se nevyzná. Je to, jako když se setmí v lese. Když se rodí strach, cítí, jak s ním celým třese, že šel moc daleko – no a snad ho nezabijou Černej a Játidám. Po desátým pivu teče krev. Ho nezabijou! Snad se jim nevydá, sebere se a vrátí se zpět.
Fogi zná svý zvláštní kouty, do kterejch si chodí sám. Existujou v jeho hlavě. Z temnejch bude utíkat vší silou. Snad se jim nevydá, zabouchne ty dveře naposled.
Já to znám. I já jdu do obrátky vedle něj. Startujeme zpátky.
Každej z nás má tmavý kouty, do kterejch si chodí sám. Teď se ženem a řvem: Běž pryč! na ty, co jdou proti nám. Nezabijou! Mantra cílená, ať už neteče žádná další krev. Vší silou už se nevydám. Zabouchnem ty dveře naposled. nextpreviouscloseTeksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
