Nasedl jsem a bez sedla jedu na kozlím hřbetě. Dědeček na mě zakýval a pak pár slov mi řekne: Jeď dál po téhle cestě. Tudy! křičí můj stín, co jde v ebráckých hadrech světem. Ta zlatá cestička, můj oblek svou si vede. Veliká labu zamrká: Pojď, poletíme ke mně! Za mým poutnickým hábitem se jakýsi had ene.
Hledím k nebi a říkám si: Můj ivot je snad bez cest. Na počátku i na konci jsou růe nejspí stejné. Tělo i rosa nakonec se v mlhu změní zřejmě.
Můj snový fantastický oř mě zrudlým polem nese.
Nech mě být! v slzách zavolá mé srdce zamylené. A já je nechal na zemi pln zármutku. Je večer, je noc, je celá vrásčitá a plná stínů. Ve tmě modravé oči kozličí mi svítí na té cestě.Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
