Bylo parné léto a řeka tekla ve mně z nebe padal večer a voněla země v tom čase za devatero horami kam vede brána posečenou travou obklopený kouřem jsem proplul do uplakané Země paní Pampelišky Z kopců se staly hory v údolí leží seno obzor kraj pohltil a vepsal do svých barev po dobu dvou hodin jsem necítil tíhu ani vinu Taková je daň která se platí zlé ženě v uplakané Zemi paní Pampelišky Po čtyřech dnech jsem zabloudil ve tmě a potkal u zdi vyjevené dítě Smálo se na mě skromně jejích šestnáct let Ptal jsem se jí jestli ví jak je krásná Odpovídala mi s úsměvem -- Blázne ne -- v uplakané Zemi paní Pampelišky Dívali jsme se na sebe jako dva stromy leželi v trávě jako spadané listí potom se smála nad barevnými zbytky mých šatů šeptal jsem bezradně -- Blázne ne -- v uplakané Zemi paní Pampelišky Bylo parné léto a řeka tekla ve mně tiše jsem stál a voněla země tráva kvetla dál za zavřenou branou hrál jsem sám se sebou na schovávanou Ruce složené v klíně dvakrát sbohem jednou nashledanou Je parné léto a znovu řeka ve mně večer přichází a voní země -- Dejte pryč ruce chci zpátky tou branou chtěl bych ji nevidět ale vrážím do ní hlavou Chtěl bych jí projít z obou stran Být znovu mladý - oklamán Chtěl bych ji obejít a vidět co se tím změní Ale vím že zeď a tráva a uplakaná Země paní Pampelišky nebyla a neníTeksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
