Naposledy jsem plakal v kině na pohádce o Popelce, schoulený na sedadle chlapeček v maminčině klíně. A plátno zvesela mrkalo na milence.
Chtěl jsem zmenšit a od prosit tě, a zeptal se:"Je to místo vedle tebe volné.". Nejistě sis poposedla a řekla:"Jistě, hm,hm,hm sedávám schválně na nepravém místě.".
A holoubci vybírali hrášek z popela, zobáčky zvesela klovali o podlahu. Tři zlaté ořišky cinkly a Popelka je zvedla: "Holouci milí, děkuji vám za námahu.".
My princové za dvě koruny v první řadě, Promrzlí vrabčáci na telegrafním drátě. Teď vybízí má dámy k tanci, a ty jsi zašeptala:" Jááááá, já chci !".
A Popelka rozlouskla první oříšek a oblékla si šaty z hedvábí. Tančila u muziky, ztratila střevíček: "Holoubci milí, chce se mi za vámi.".
(sólo)
Toho si vezmeš nebo si ho vezmejiná, děti šly čurat a uteklo jim kousek pohádky. a v první řadě nedělního kina plakala vrádka školní zahrádky.
Popelka tančí valčík v druhých šatech a odpouští mi všechny moje známosti. Já kuchtík, stojím v otevřených vratech, být nadosmrti s ní alespoň v minulosti.
Beru tě za ruku, Popelko z první řady a vím, že nebudeš první ani poslední. Cítím dech školáčků za mými zády a na plátně se zatím pomalu rozední.
Popelka odjela v brokátových šatech, dávno jí padl nejmenší střevíček Hledáme obadva reflektory v zádech, Pod sedadly zakutálený oříšek.
Tytulky na plátně kina zhasly, paní pokladní počítá drobné mince, které jí zbyly v krabci. Z plakátů venku opadaly zbytky popelčiny krásy otevírám doma její dvacet let staré dopisy.
Otevírám doma její dvacet let staré dopisy.Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
