Ty jsi byla stále šťastné údolí Tobě pořád zářil v očích smích Já věděl, že mé rány přebolí Jak jen se dotknu dlaní tvých
Když tě viděl táta, řek mi vzápětí: Ta se umí vážně hezky smát Ten úsměv vypůjčený od dětí Mě vítal v týdnu sedmkrát
Když jsem tě neviděl pak dlouhou řadu dní Žil jsem jak trosečník, nic víc Pak přišel lístek, pozdrav poštou polední A já už nemoh dál Větrem jsem se stal Jenž ti letí říct...
Ty jsi moje stále šťastné údolí Do něhož se z dálek vracím rád Tvůj úsměv léčí mě i chlácholí V něm vidím důvod, proč se smát
Teď máš už vrásek pár a ztrácíš dětskou tvář O kalných vodách víš už víc Však přesto schováváš si úsměv pod polštář A ten jak sladkou číš Dál mi nabízíš
Teď máš už vrásek pár a táta není živ Kdo za něj ocení tvou líc? Vždyť ty, jak léta jdou, jsi stejná jako dřív I já jsem stejně mlád Větrem chci se stát Jenž ti letí říct...
Vedle tebe skálu v písek rozdrolím Zapomenu trápit se i bát Jen zůstaň stále šťastným údolím Kam já se z dálek vracím rádTeksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
