Kdo ví, kde odpočívá Nautilus Kdo ví, kde skončil svoji dlouhou pouť Kdo ví, kde naposled se potopil A nikdy víckrát už nevyplul
Maelström jej hýčká ve svém náručí A v něm hlavu plnou zázraků Kapitán Nemo když mi poručí Já vidím do lidí jako do vraků
Vidím na tisíc vzácných pokladů Které jen stěží někdo vyloví Leží tam v troskách, stranou pohledů Na místech, o kterých se nikdo nedoví
V hloubkách, kde může plout jen Nautilus 20 000 mil pod mořem myšlení V troskách vašich duší a na dně slz Je poklad, který těžko někdo docení
Jo, na den tak vypůjčit si Nautilus Stačím je všechny ještě zachránit A oprostit je od chaluh a od medúz A od chobotnic a nánosy bahna z nich odstranit
A vzíti tu truhlu stříbrem kovanou A víko klíčkem písní odemknout Rozdávat lásku uvnitř schovanou Až do dna a potom zas dále plout
Projít se Atlantidou křížem kráž Vyrvat času všechno, všechno, co nám zatajil Najít staré mapy, bez nichž se nevyznáš Tam, v krajinách svého mozku a na chodbách žil
A tak jak Nemo řídil Nautilus Špatné i zlé pohřbít ve vlnách Namířit příď do kýlu hrůz A nechat mořský proud, aby je navždy splách
A vzít z nich jen věci lidem potřebné Jen soudek s dobrým vínem hloubavým Jen smích pro malé děti nezbedné Pro které to vlastně všechno tady vyprávím
Stačí jen znovu najít Nautilus A přístav, který opět opustí Tajuplný ostrov leží v každém z nás A pan Jules Verne mi to jistojistě odpustí
On ví, kde odpočívá Nautilus On ví, kde odpočívá Nautilus On ví, kde odpočívá Nautilus On ví, kde odpočívá Nautilus
On ví, kde odpočívá Nautilus On ví, kde odpočívá NautilusTeksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
