Bylo ráno jako každý jiný Jarní slunce malovalo stíny Lidem, který žili v jednom městě Vadil mrak, tak zatínali pěstě
Měli rádi nebe jako šmolku Svoji řeč a knedlíky a polku Dobrý lidi se širokou duší S dobrým srdcem, který správně buší
Svoje město krásný jako pocel Svoje děti, který dali do cel Do cel těsných, se železnou mříží Za to, že se nesmířily s kříži
Za to, že se nesmířily se zlem Který vládlo zkrvaveným žezlem Když ho svíral „milovaný” führer Co by řekli Goethe nebo Dürer
Co by řekli jeho třetí říši O Orlici v nadnebeský výši O „nadlidech”, který vládnou světu O Židech, co umírají v ghettu
Osud lidí podobal se vraku Řekli dost a pohrozili mraku Víru v lásku, svobodu a štěstí Dali všichni do zaťatých pěstí
Strhli cizí nápisy a hesla Nejen to ta doba s sebou nesla Na ulicích vyrůstaly hráze Na pomoc mý stověžatý Praze
Na pomoc i ztýranýmu světu Ve strachu říct zase českou větu Vyhráli z ní nebe jako šmolku Vyhráli i knedlíky i polku
Vltava zas volně plyne z jezu Na památku máme vůni bezuTeksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
