ouřem z komínových pohřebišť je zaplaven stín nad průmyslovými přísvity.
Zloba trakčních vozidel se umocňuje burácením hromů nad rezavými konstrukcemi.
Tyto konstrukce svou složitostí sahají až za hranice lidské představivosti.
Je noc, která představuje přelom mezi dvěma érami prachmatismu.
Posouvají se obzory jeho vnímání především v čistě industriální rovině.
Kovoobráběcí stroje za zdmi pracují bez zastavení, neboť pouze nepřetržitý provoz
může zajistit dostatečný prostor pro rozsáhlé úvahy nad nábojem vlastní nenasytnosti.
Kovy mnohých tvarů a složení se už dávno staly zdrojem energie pro další a další stroje.
Expanze kovových scén zahlcuje svojí nadlidskou mocí ta správná místa ve snech
i ve skutečném světě. Prach je všudypřítomný...

Špinavé vody nemilosrdně bijí do rezi
plechových stěn průmyslových budov,
rez proniká i do nitra strojů.
Ty staré stroje však stále žijí
a rovněž budoucnost patří jim.

Když řítí se lokomotiva
železničním koridorem obklopeným táhnoucími se továrnami a promlouvá svým
kovostrojním hlasem, demonstruje tím jasnou převahu nad lidskými emocemi a právem si
vynucuje nevídanou pozornost. Svojí cestu doprovází hlukem, jenž nelze přeslechnout ani v
nejhlubším spánku.

---

Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.