Tam na předměstí šedé smrky Smutné, mezi budovami jsou špinavé Avšak truchlivě zahajují pochod do hor Kde víc bratří pohromadě je A větve do země sytě zelené zdravě rostou
Tam na předměstí šedé smrky Duše lidí propastně melancholické A nízké řady domků též směřují do jádra čtvrtí Jež probouzí žal Život již ztratil ten posvátný řád
Zde v domech visí kabáty v chodbách zšeřelých Život opustil toto duchaplné místo Vítr nikdy neoblékl se do klidu těchto chodeb Jen slepě poletuje, blouzní po lese Zkrz schřadlý sad jen někdy Prožene se s něhou živlu téměř cizí Uloží stařičkou větev Do vrstev trouchnivého listí Tvosrtvo a duchovenstvo v proudech Klíčí v záhybech kmenů V místech, kde dům vyrůstá ze země Též není barev, není veselí, není pohybu Hřeby zatlučené na zdech, stromech A vítr raněných zanechává V zahradě modrobílé cáry Snad sních či déšť?
A okamžiky světla za dne mizí Světla noci jsou ta světla vizí Hněv vlastnosti bouře přebírá A v bouři převlečen jsem já Tu noční bouři, co barvu, skvost svůj, ukrývá A spícím bude navždy cizí Ta bouře, co svahy noci dobývá
Zděné labyrinty nejsou záchranou ani hněvem Vysoké stožáry nejsou zákonem ani monumentem
Toulám se nocí Zneuctil jsem noční oblouhu V duši však duhu přenáším Její konstrukci bez barev Voda, když dopadá na zem Povolává mě do služeb Než samo Slunce počne práci Tam na dvou místech stojím já
V rozpolcenosti své stavím duhy lešení Ze dvou stran od středu najednou Než obarví pak Slunce moji práci Skonávám rychle, když vidím, jak se mraky ztrácíTeksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.