Labyrint vlastního vědomí Kde brodím se smrdutou žlučí
Ve stopách mi čvachtá prokletí Nahota hlouposti mysl sráží
Nastoupil jsem na ten koráb A rozloučil se s pevnou zemí
Však z přístavu nemožné je vyplutí Příboj bije a řetězy poutají
Volám po kruté diktatuře rozumu Chci pošlapat ty svinské dithyramby
Všechna ušlechtilost na podlaze chlévů Lůza svými hnáty elitu drtí
K uším doléhá jen pískot krysí Bezedná nízkost těch podlých duší
Tisíce lebek jen ke kálení patří Miseo-Anthropos, okovy vědomí
Můj koráb nepružně na vlnách se chvěje Lanoví praská, opory hnijí
Milosrdné opojení a chvilky nevědomí Iluzi pevné země evokují
Cáry rozervané vůle pleskají Pleonasmus žvástů řádky teď špiní
Parnasos v hustých oblacích mizí Jed kondenzuje na zrnech existence Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa. |
|