(Já již přestával věřit -- o hrob Mrtvé dávno nestarám se a srdce zkamenělo. Stále stejné cesty podzimní stezkou obrazy jizev připomínají. V mlžných večerních zahradách začal jsem vykopávat jámy sobě i všem mým stínům, při veškeré nenávisti. Nechci více světla a stěny se pomalu přibližují. V houfech se tenkrát zjevovali. Zlatý záblesk vesmírných zrcadel. Čekám, až si pro mě přijdou...) Jarní déšť smáčející bahno, chladný závan nové barvy nebes. Znavený jsem sluncem a pouť světlou mi chystají. Jak mě unavuje sluneční jas a drásavý pocit probuzení... Zástupy mrtvých stínů pohřbívají světlo, síla splínu a temna s betonovými zdmi, stékající krev z čerstvých jizev byla modlitbou, obětí mé sebenenávisti a šedé podstaty kosmu. Život nikdy nebyl. Jen snění... Utichající vody rudých řek, studená břitva... Křehké kroky temnotou, souznění s obrysy zimních stromů. Pohřeb světel, budoucnost je v mlze. Mramorová ulice starých vzpomínek se stává pomníkem.Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
