Na hradbě věků stojíš tak sám a pohled tvůj na zem se navrací královna smrt jež zas vládne nám dívá se jak z těla krys krev se vytrácí
mlhavá iluze život se nazývá jak plamene stín a temnoty zář zástupy oddaných za smrt zas děkují krysy jenž ztratily dávno svou tvář
a ve snu zakletý trpíš tu dál bolest co mysl tvou pohltí o kůži spálenou mrazem ses bál jak živý kámen teď svědkem jsi staletí
některým lehké se odejít zdá krev jako symbol cesty zpátky řada slepých je nekonečná v náruči smrti staré své matky Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa. |
|