V bytě mám dnes uklizeno, všechno kolem voní,

očekávám svojí slečnu, á, zdá se, že zvoní,

už se těším, bude pití, jistě taky tanec,

hbitě dveře otvírám a za dveřmi je kanec.





Než se stačím vzpamatovat, už se dovnitř nese.

„Jdu ti, Vašku, oplatit teď tvou návštěvu v lese.

Nechal´s nám tam pěknej svinčík, asi pro potěchu,

střepy v trávě, láhve v mlází, pneumatiku v mechu.





O plechovky, papíry teď u nás nouze není,

ve studánce křišťálové autošampón pění,

náš poslední vzácný zajíc kulhá na dvě nožky,

skákal, hlupák, ranní rosou, nevzal do bot vložky.“





Na ta slova jal se pašík dělat bobky v síni,

přerovnal mi květináče, vyválel se v skříni,

na posteli, na válendě ryl jak po oboře.

„Chceš mít, Vašku, lesní vůni? Přivedu ti tchoře!“





U dveří pak při odchodu udělal mi louži,

cítím závrať, omdlévám a dech se ve mně ouží,

však ještě slyším: „Nashle, Vašku, prchám plnou parou,

zítra přijdu dřív a vezmu selata i starou!“

---

Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.