První věc co v hlavě mívám, o který vám nerad zpívám,

starej barák, dveře, okna děravý,

táta, pokoj jeho duši, zmizel, kam kdopak z vás tuší,

jak to těžký bylo, jen má máma ví.



Dřela sama celej tejden, říkala, jinak to nejde,

jenže já šel na vlak, co tu nestaví,

od těch dob se toulám sám, šrámy v duši počítám,

i mříže občas vídám rezavý.



Rf:Když už nevíš, co si počít, když tě přestal bavit svět,

kdo ti v nouzi ruku podá, máma ví, máma ví,

máma ví, co všechno zmůže pouhý slůvko laskavý,

tohle dávno přece každá máma ví.




Pak zas nebe bylo modrý, všechno zdálo se bejt dobrý,

otočím to, jedu vlakem poledním,

špatný kluci, špatný pátky pryč jsou, dnes se vracím zpátky,

kdo mě doma čeká, tohle přece vím.



Rf:Když už nevíš, co si počít, když tě přestal bavit svět,

kdo ti v nouzi ruku podá, máma ví, máma ví,

máma ví, co všechno zmůže pouhý slůvko laskavý,

tohle dávno přece každá máma ví.

---

Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.