Ej, přišla na lože tvé zahalená tmou a stín byl její šat, snad abys neměl strach.
V očích jí svitla zář slunce, teplých břehů, tys cítil Vesnu něhu.
Ulehla ti v nohou ty tiskneš její líc, stokrát umíral jsi touhou a miloval. Nic víc.
Však tentokrát si lehla blízko hlavy tvé. pak stal ses jejím hlasem černé krve žízně mé.
Oh, Morano, Morano, ty první ženo, poslední, do mých očí pohlédni a zříš jen bezvětří. To dlouhé pole v obzor vplouvá, jak loď se brodím hladinou, tvá ruka pevně svírá mou a Náv je zahradou.
Oh, Morano, Morano, jsem prvním z mužů tvých, za obzor pole vchází v sráz, já klesám na tvůj klín. Ty zaříkáváš bolest mou a z úst tvých proudí stín, pak Náv je zahradou tou poslední, co zřím.
Oh, Morano, Morano, má ženo či stařeno, jsi první z nás, já první tvůj, když vpíjí mě Zem a já jsem ponořen do dlaní - očí tvých, těch prvních i posledních…Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.