Tak často člověk se cítí jak v tričku oblíkej hmyz Chycenej do vlastních sítí omezenejch možností
Už nám křídla trhají shoďme hadry krvavý
Odloženi v pozadí slzy spadaj do dlaní
Krásní a prokletí hříchem perfektně zmlklí jak prach Mladí a taky moc mrtví aby jsme mohli umírat
Jednou až pozveme slunce ať vstoupí do našich dnů zatemněných
Nikdo nemůže vzít si náš ůsměv nikdo nemůže vzít si náš smích
Lítat ve výškách, tak o to jsme stáli poslední z dětí květinových
Hodně rychle ztrácí se zem tam pod námi marností záští ověnčená zmizí
Ve lži všechna svědectví krok po kroku skonají
Vše již bylo řečený vše již bylo poznaný
V podstatě šance jsou smázlý nikdy se víc nezjeví Falešný světlo co svítí tam do prázdných nadějíTeksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
