Já vám to pane povídám,na ranní vítr teď čekám, ať vypráví mně,jak se toulal nad ní. Snad vinen je pohár co leží tu,že vítr v ranním přeletu mně voní,hm voní,Vysočinou,Vysočinou. Za mnou poštovní vůz dlouho míle krájí, dálkou zrozenou nemoc posílí jen. S ní prchají léta,odplouvá mládí, lék mně v šatě nočním nabídl sen. O tom,že na horách se mlha k útoku dolů řadí, jak potok loukou pádí si nechám zdát. O lesním přístřešku,kde v měsíčním lesku vítr bloudí o rose studící,o toulce vonící Vysočinou,Vysočinou. Ráno každý sen i ten tulákův,slunce ruší, pak na tisíc ozvěn noční děj stále má. Jednou odešel a teď dálku denně krátí vám prozradím,ten poutník,to jsem já. Na známou stanici můj vlak se brzy vrátí, tam si kolejí špásem do polí jen tak sáh. Zpomalí útlé vlákenko páry až stojí oči zapíjí,setkání s Vysočinou,Vysočinou. Proč vám to pane povídám,když vítr líp to řekne sám co je za kolejí,která v trávě končí. Jen počkejte se mnou chvíli tu na vítr v ranním přeletu jak voní,hm voní Vysočinou,Vysočinou, Vysočinou,mojí Vysočinou.
Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
