Vánek zlaté klasy hladí a z dálky září bílé šaty svatební, mák s modrou chrpou ladí a já na cestě dříve plné kamení. Sám v údivu si šeptám: Tak tudy jsem chodíval každý den. A pak se nahlas zeptám, jak tenkrát zase breptám: "Mám radost, že jsem zůstal jaký jsem." Vždyť já vím, jak sláva voní, kdy slunce chodí spát a hvězdy vstávají. Jak cinká postroj koní a za letní noci zdi domů sálají. Žár měmí barvu slívám a když mráz začne kouzlit do oken, sníh pláň polí odívá, a tak se kolem dívám, mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.
Nespěchám jak se sluší a proč taky, když chci se dobře podívat na krásu, která vzruší a pak si o ní třeba s dětmi povídat. Objevit kytku v lomu prásknout sebou pod na holou zem. Přemýšlet, jak z vás teď komu prozradit, že díky tomu, mám radost, že jsem zůstal jaký jsem. Přemýšlet, jak z vás teď komu prozradit, že díky tomu, mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.
Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
