Dva malí ptáci seděli na větvích bylo to jako v pravěku. I krev vypadá stejně možná byla hustší. V sítěné kleci nad hlavama u žárovky se svíjela zavazadla. Nahoře pod pavučinou. Měl jsem to v mozku. V hale nabízeli noviny letáky květiny kuchyňské věci hadříky děvku a já mezi spolucestujícími poznal ďábla muže který chce zabít a muže který jde neví kam a nebylo možné ukrýt se mezi odpadkovými koši ani v bezinkovém keři. Snad jsem pomalu začal milovat pavouka už jsem věděl: jemu o něco jde. Tehdy nad špenátovou pizzou v baru jsem řekl nejkrásnější ženě světa svoje vnitřnosti všechno a žilka v mozku ta spojka s vesmírem málem praskla. Ona se usmívala protože věděla o životě a co dělá: tak to je. Na stěnách byly obličeje zpěváků herců a boxerů některé jsme znali. Trochu jsme se usmívali lesk po ksichtech házel světlem a venku chodili ostatní. Kdybych obrátil dlaně byly by plné světla ale to nebylo nutný. Dotýkal jsem se jejich boků a byl jsem jemnej. Sahali jsme na sebe. Řekl jsem to nejhorší ze mě a pak se šklebil ven. Tam kde jsme stáli. Bylo všechno za sklem. A bylo to tajemný.Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
