---

Kéž lavičko, kéž bys promluvila,
vždyť ty vlastně dávno patříš k nám,
ruka má tě kdysi poranila,
když jsme ryli srdce a v něm monogram.

Tys nás tehdy spolu seznámila,
polibky jsi kryla jasmínem,
o štěstí jsem v objetí tu snila,
Petřín zdál se rájem a ráj Petřínem.

Tys tady slyšela
všechny moje stesky,
snad jsi i viděla
slzu v očích stát,
více však vzpomínám,
jak byl svět hned hezký,
když řekl: mám tě rád.

Kéž lavičko, kéž bys promluvila,
vždyť ty vlastně dávno patříš k nám,
ač nám léta hlavu postříbřila,
stále k tobě ráda chodívám.

---

Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.