Loňský kalendář, jedna všední tvář, blouznivec či lhář, kdo ví? Balík zázraků spadl z oblaků, jenže mu ublížil snad ten volný pád. Co je na střepy, už se neslepí, ptáčku půlnoční, jen křič. Týdny proletí, z lásky století, zbyl mi tu na zdi tvůj klíč a ty jsi pryč. To mám tak ráda, to tedy mám moc ráda, ty kapky deště na římse a chvíli, v které dovím se, že odcházíš. To mám tak ráda, to tedy mám moc ráda, to okno slzy ronící, tvůj deštník jak jde ulicí a na nároží zaváhal a kráčí dál. Mlha za tebou, mlha před tebou, ještě ty z mých snů se ztrať, to jsi celý ty, jako vyšitý, že rušíš mé kruhy dál, hej - kdo tě zval? Čtu a nevím co, jím a nevím co, všechno stejnou chuť teď má. Lampy rozžaté k čaji o páté, a přece všude je tma, jak se mi zdá. To mám tak ráda, to tedy mám moc ráda, že vzpomínky mě zaplaví, když pohled tvůj mě pozdraví. Par avion. To mám tak ráda, to tedy mám moc ráda, jsem zlá jak zimní královna a píšu slova varovná, že ze mě čiší už jen chlad, když to chceš znát. Hudba laskavá se mnou zůstává, teď když neslýchám tvůj hlas. Jsem tu v bezpečí, jen mi nesvědčí, že myslím na tebe zas, jak plyne čas. To mám tak ráda, to tedy mám moc ráda, ten jed co vjel mi pod kůži, když spávala jsem na růžích. Co z toho mám? To mám tak ráda, to mám to mám tak ráda, mám z toho stíny na duši a říkat se to nesluší, že kam se hnu, tak za mnou stesk se vkrádá, a že tu nejsi, strádám. Kdo ví? Snad tě mám ráda...Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
