---

Jsou noci, kdy se měním
v podivné stvoření.
Ach, noci, které nezná
ten, kdo se nemění.
To v jednom okamžiku
jsem plná per a blan
a s hlavou plnou deštů
a oken dokořán.

Tys dávno tvrdě usnul,
a k onku je jen krok.
Chci letět... letět nocí,
již maloval van Gogh,
v níž zmizel Exupéry
a ve které křik vran
je nehoráznou chválou
všech okne dokořán.

Co bylo, je a bude
je věčně stejný stav
ten, v deltě řeky pachů.
A v moři ostrých trav,
kde nelitují bídy
a utržených ran...
a když, tak jen těch oken,
co nejsou dokořán.

Pak ráno svolá hvězdy
jak žáky do lavic.
Ty spíš.A já jsem zpátky.
Ne, nepoznal jsi nic.
Jsem znovu ve své kůži,
je nejběžnější z rán...

Dík lásko - za tu svíčku
na okně dokořán.

---

Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.