Jak mám to ponížení snést? Nejnicotnější ze všech malých teď dopíjím svůj horký kalich... Jak mám to ponížení snést?
Můj Bože nepřeháním, jak slepá šla jsem za ním a ochotná k všem daním, co za to odevzdám.
Já byla z těch, co věří, že my jsme ti dva, kteří jak motýli, jak peří se vznesou ke hvězdám.
Ten slibný první ples! Co zůstalo z těch dob? Tančila jsem! A dnes merčím tu tenhle strop, zírám tu do čtyř stěn namísto do nebes a v duchu ptám se jen, zda ještě kvete bez ... V co věřil ten můj Bůh, ten, pro něhož tu pláču? Náhražka jsem, jen vzduch! on miloval tu káču!
On všechno pošlapal, on nese vinu za pád! Teď, Lorraine, nič a pal! I ty se nauč šlapat!
Proboha, stop! Jsem stejná jako on? Taky všechno smetu?
To ze mně vyvěrá poslední krůpěj – lítost. Už lásku necítím ... Už nejsem lidskábytost.
To chlap snad stvořil tenhle svět! To Bůh si nemoh vymyslet! A já už nevím kolik let jsem v něj jen pusté křoví.
Dnes bez milostných šepotů tu marně buším do plotů i do bran krutých despotů a konejším se slovy: že možná šlo by to to tristní zdejší šapitó zmáknout trošku líp.Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
