Nevzpomíná si jak se tu ocitnul,
nebo proč sem přišel.
Sluneční zář zasáhne každé zrnko písku na povrchu.
V každém směru hlídají obzor duny.
Jakým směrem se zaměřit?
Je stejně logické se toulat.

Žádná voda, žádné jídlo.
Jenom chození.
Jeho jediní společníci jsou písek a slunce
a oba mu pálí kůži.
Je zde jediným živým člověkem
v široké rozloze pouště
a neměl přežít.

Potí se neustále,
ale pocení netrvá navždy.
Ani přelud oázy neobjevuje.
Slunce neustále nahoře,
jako věčné poledne.

Úžeh propukne
až přestane se pohybovat,
zachvátí ho vleže v noci.
Umírá ve zmatku a bolestech.

Nežije tady žádná bestie
a tak jeho tělo je a bude nedotčené,
uchované, vyschlé.

---

Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.