V době, kterou lidstvo nemělo dosáhnout,
plahočím se skrz nový druh bouřky.
Naši předci dřeli ve sněhu,
pak sníh se stal deštěm
a déšť padal do větru.

Dnes se čelí jiným překážkám,
někde mezi počasím a peklem.
Prostorem hřmí bouře,
rozsáhlé povodně a ohlušující tornáda
devastují neúrodné pustiny.

Ta smršť nemá tvaru.
Hluky různých frekvencí,
vše zároveň.
Ten zvuk je všudypřítomný,
zní v uších mládeže i starých.

Odvážím se vyšplhat na nejvyšší vrchol,
toho jediného místa, ještě netknutého
nekončícím hlukem.
Trpím mrazivým a řídkým vzduchem.
Vrchol zdá se, má poklad cennější než diamanty:
Ticho

Dosáhnu vrcholku,
shlédnu dolů kde řádí vichr
a uklidním se.
To ticho je balzám pro mé uši.
Je hmatatelné, jemné ale hmotné.
Jsem ten první kdo ho vychutná
i ten poslední.

Započal jsem sestup
a vím, že jestli to tady opustím,
tak cestu dolů nepřežiji.
Musím ukrást jediné ticho.

---

Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.