Svítá, jako zázrakem svítá, tichem rozjel se výtah, kamsi do patra níž. Ráno vstává a mává křídly na roletách, hleď, už den začíná.
Bílá včera náhle tu stála, skoro dýchat se bála a já pozval ji dál. Dívka bílá či víla ze sna utkaná tvář, důvěrná i neznámá.
Bílým žárem bílý jas, pak náhle v nás zažeh právě - náruč světla, touhu, která vzlétla jak pták, co hnízdil v trávě.
Zůstaň, chtěl jsem zavolat zůstaň, rychle zamkla mi ústa horkým zámkem svých rtů. Slova váznou a prázdnou nocí na dlažbně zní klapot bílých střevíčků.
Znám tvá ústa, sítě řas, i lásku v nás, bránu k hvězdám... Chvátal čas, já zapoměl, že nezmám a musím znát tvé jméno !
Bílá, dám ti jméno, jsi bílá, není na světě síla co mě zastavit smí. Já tě najdu i kdybych na kraj světa šel sám, chci tě mít, přísahám...Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
