Já za tebou jel, když březen se chvěl a zima práskla do bot útěků, já bláznem se stal, lístek kupoval a bloudil v moři cizích pohledů.
Jsem puberťák, co jede ve vlastní dovolené najít, co není. Máš ještě dlouhý vlasy, jak v létě žita klasy, co ti slunce žárem vybělí.
Já za tebou jel a kolikrát tlel od tý doby podzim na stráni, jdu cestou známou, co táta s mámou a komu vaříš kafe k snídani.
Jak vetřelec teď zvoním na zvonek v deset hodin a někdo otvírá, tady už bydlí jiní, promiňte, polknu sliny a cizí ruka dveře zavírá.
Přijdou chvíle soumraků, kdy kolem lidi ztrácíš, večer koukáš do mraků a voláš ze spaní, pak někam utíkáš a holý ruce máš, to stane se, když dojde k zatmění Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa. |
|