Jsme jako zajatci, kameny pod nohama, řemeny, kůže v zápěstí, prastará cikánka z ruky nám hádala jen štěstí. Jenomže na věčnost netrvá nic a taky měníš se s dobou, se světem, trhnem se od sebe jako ty mraky a s úsměvem.
Hřebeny kopců přejdem už bez šerpů a otěží, jako dva slepí k slunci se necháme vést, dvojice skopců, co po tom všem už nikam neběží a nemá sílu svou zlobu ze stolu smést.
Vztekem se obiju a vezmu starou křídu, srdce tvý na zeď načmárám, roztočím peníze, letenky do Madridu rozprodám. To potom zabolí a vlastně je to jedno, kdy se z té války utíká, a to, že nás oba dva daleký nedohledno zatýká Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa. |
|