1. Smutná je zem a samota spí v trávě u trati, jdem oranicí až za tunel dál jako ti svatí, daleko, široko naše země nikoho je bez lidí, je s námi spojená, my se vracíme jak děti dospělí a plnoletí.
R: Vyhnanci džunglí velkoměst, kam nás můžou nohy nést a kam nás dotrmácí. Spojenci názorů a cest, ve znamení věčnou čest, s kterou žít se nevyplácí, to znám...
2. Jak pomatení jsme hledali tam zakopanou bibli, Tam v lůně pastvin, kde nepasou nic, kde vítr bydlí, až najednou zas po těle mráz nám přeběhl tak náhle jako nic, my viděli jsme řeku, jak zmítá v tříšti ledů. Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa. |
|