Seděli jsme v přístavu a pili z vosku kávu,
padá listí na hlavu, slunce vypálilo trávu
a za pět vočí na konečnou lodní šroub nás hnal,
bez kosatky lodí vlečnou, vítr do vlasů vál.

Potom kostel v lešení se zjevil mezi domky,
naše další těšení nám rozcinkaly zvonky,
autobus jel kolem páté, takže byl ještě čas,
krajem táhla vůně natě, nastal burčáku kvas.

Už se sypou jádra ořechů a v noci je mráz,
Andersen psal by další z příběhů, co potkají nás
tak znenadání, když nemáš stání.

Cestou spěchali jsme blíž do lomů kaolínky,
tam za humny je kříž, kde svíčky mají skříňky
a já do strun tvoje jméno jsem vybrnkat chtěl,
v brázdách polí tlelo seno, noční chlad rozechvěl.

Už se sypou jádra ořechů a v noci je mráz,
Andersen psal by další z příběhů, co potkají nás
tak znenadání, když nemáš stání.

---

Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.