1. Stín padal na Tvou tvář a měsíc hospodář, se vracel domů do hor, do peřin, skončil flám a návrat zpět byl delší než sto let, i když duben vypil vodu z kalužin. V ten jarní den jsem Tě za ruce vzal, byl jako sen a nešli jsme dál.
R: Podívej úsvit, už ze spánku se sbírá, pohladí tváře a bodá do očí, miluj se se mnou, zaženem netopýra a jeho křídla nám ráno ochočí.
2. Den, strůjce objetí, na konci století, nám vetřel jarní vůně do vlasů, tady na začátku cest, co vedou z velkoměst, jsme zůstali, cizinci bez pasů. A strašák mrak stínem skryl náš hřích, byl to přítel zamilovaných.Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.