Toulal jsem se v létě po kopcích, bez kompasů a map, spával u ohňů, jak vandráci, v noci koukal po hvězdách. Na ten můj život plnej náplastí a stehů, sbíral jsem sílu, abych došel ještě dál.
Ráno, mě jak víla probudila, kytku v náručí, v očích žár a vzdor, Heidi, děvčátko z hor.
Potom šeptem říká: ,,Pomoz mi, živou vodu najít mám. Takže napočítej do osmi, tolik dnů pak budeš sám.,, A já jsem hledal, tam v horách, vodu slepcům, to abych věděl, že i dobrem dá se žít.
Hmm, příběh, jak z pohádky zbyl, už jsem jí neviděl, ale sám sobě slíbil, lidem pomáhej.Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
