Pustinou vánek foukal blues, až ohýbal stébla trav a nad lány rytmus opánků se ozýval nadosah. Ti lidé by spali a přesto šli s kapucí přes hlavu, tiší jak hrob a nesli kříž na vlastní popravu.
Dlouhá cesta za smrtí je vítá, kam dojdou, kde najdou poslední svůj klid, dýchá opar lesů a rudě svítá, nemůžou, nemůžou už jít.
Jdou poraženi a věštec Jan je na kopci uviděl, zavřel oči a spatřil pláň, kde houfec dravců pěl tu skřehotavou, ale jistou mši bez chrámoví postele, ony se rozletí v zemi široširou, duše bez těla.
Dlouhá cesta za smrtí je vítá, kam dojdou, kde najdou poslední svůj klid, dýchá opar lesů a rudě svítá, nemůžou, nemůžou už jít.
Co tušil prorok, to splnil čas a staletí přešla k nám, co nikdo neví, to vím jen já, já tajemství věků znám, a na stráni smrti, kde rostl pýr, se zvedá houf stinných lip, tam lítá večer netopýr a stráží jejich klid. Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa. |
|