---

Oba to známe, prázdnej byt.
Dávno už není o čem snít.
V rovnici samé neznámé
a my pořád hledáme.
Sílu zůstat či odejít.

Až přejde touha a pláč,
budu doufat, že mě ještě znáš.
Ve starým křesle, kde dávno nesedáš.

I kdyby v létě padal sníh,
pálilo slunce po nocích.
Ve starým křesle svět zůstal jako dřív.

Do mraků měscíc schoval tvář.
Vášeň se mění v kalendář.
Někdy je málo míň, než nic
a někdy nezbývá co říct.
Jen sebrat drobný po kapsách.

Až přejde touha a pláč,
budu doufat, že mě ještě znáš.
Ve starým křesle, kde dávno
nesedáš.

I kdyby v létě padal sníh,
pálilo slunce po nocích.
Ve starým křesle svět zůstal jako dřív.

Až přejde touha a pláč,
budu doufat, že mě ještě znáš.
Ve starým křesle, kde dávno
nesedáš.

I kdyby v létě padal sníh,
pálilo slunce po nocích.
Ve starým křesle svět zůstal jako dřív.
Ve starým křesle svět zůstal jako dřív.

---

Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.