Kéž má duše proudí zpět do dávných časů, pod zšedlou mrazivou oblohu do nitra bez konců.
Kéž mohu prožít své sny ve spleti černých kmenů, prohánět se kraji na křídlech démonů... Rozetnutí smyček prý spasitelů národů! Hroutí se zdi zvonic, pod rzí vyzvánění utichá.
Torza dohořívají, plameny lační po nebesích. Pryč se vším slabošstvím! Zaznívá nahá pravda!
Úšklebek antihodnotám, trůnu malého já!
Sláva lidstva pohřbená tunami prachu z hvězd, slzy Země pryštící z ran Znásilněné Po spirále cestou Veškerenstvem, tichým lůnem krajin, kde sídlí má duše!
Sága o neuchopitelné ryzosti - hyperborejská touha!Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
