Klesalo slunce. Chtěl jsem právě spát
Šel sivý mužík prašnou silnicí
na vršku zdi sed, pusté vesnici
verbířskou píseň začal notovat



v kupku slitý žal
dí -- slova duní, kamení jak řada
když do bezedné studny temně padá:
-- Tři syny měla jsem -- tři císař vzal

Psal včera nejstarší -- eh, nadarmo!
Psal: žiju. Žije? -- Válečná když doba?
Ti druzí v poli zůstali mi oba
šli, černí voli, černé pod jarmo

A ty chceš muže? Tady? Blázníš snad?
Zde jen mé vnouče v stínu matky stojí
Hlad mají oba. Pro nahotu svoji
z polního kvítí pletou sobě šat

Co chceš tu, muži? Mne snad bys rád?
Hrst starých kostí -- půjdu, je-li třeba,
vojákům tvým já budu péci chleba
a ve stanu s tvým vůdcem budu spát. --



Křik její nářkem sovím táh se v dál
bolesti vlny do vsi pusté bily
když ráno vstal jsem, den už smál se bílý
a sivý mužík na zdi skřehotal

---

Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.