Spím, já v prázdnotě. Křičím, já sám na sebe. Krčím se, já v samotě. Volám, já volám na tebe.
Volám, volám já do prázdna, hlas anděla mlčí. Neposílá mě slova žádná, a osud na pýchu mou vrčí.
Ztracená naděje ve mně, v potoku padajících hvězd, krásná naděje hoří temně je to od osudu další lest.
S úsměvem já příjmám lži, nevnímám, že se realita víc mlží. Radost z mého srdce mizí, a očí mé více a víc slzí.
Jenže touhou mé srdce dále vzdychá, a tak dále píšu básně do ticha. Verše, co srdce v sobě mají, pravý význam básně tají.
Nemá cenu nad tím přemýšlet, tvé myšlenky si nechci domýšlet. Pohledem na zem hlavu zkloním, a pár slz se snem na tebe uroním.
Vím odpověď na své volání, já sám si způsobuji své utrpení, "opíjíš se z těchto pocitů avšak opilost není věčná".
Se střízlivostí nevypořádat se neumím, a tak tyto nešťastná muka si tvořím. Život můj však potřebuje tebe, aby z pekla bylo opět nebe ...Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.