Lkáním, štkáním, naříkáním, kdo mne budí před svítáním?
Rusalka:
Ježibabo, léku dej mi, vodní kouzlo se mne sejmi!
Ježiaba:
Slyším cosi, čichám cosi, ozvi se a pověž, kdo jsi?
Rusalka:
Rusalka jsem, vodní víla, dej mi léku, dej, tetko milá!
Ježibaba:
Jsi-li víla, zjev se hbitě, ukaž se mi, krásné dítě!
Rusalka:
Vlnami jsem upoutána, do leknínů zamotána.
Ježibaba:
Vytrhni se, cupy, hupy, pospěš ke mně do chalupy! Pusť ji vlnko, pusť ji ke mně, ať se nožky dotknou země! Nožičky, neste ji, nožičky, držte ji! Vida, jak nožičky chodit už umějí!
Rusalka:
Ježibabo! Pomoz! Staletá moudrost tvá všechno ví, proniklas přírody tajemství, za nocí hlubokých o lidech sníš, odvěkým živlům rozumíš. Pozemské jedy, paprsky měsíce, dovedeš svařit na léků tisíce, dovedeš spojit, dovedeš bořit, dovedeš usmrtit, dovedeš stvořit. Člověka v příšeru, příšeru v člověka dovede proměnit moudrost tvá odvěká. Rusalky za nocí hrozbou svou strašíš, pro lidské strasti divné léky snášíš, pro nás i pro lidi ve světě dalekém sama jsi živlem, sama jsi člověkem. Se smrtí věčnost je věno tvé, pomoz mi pomoz, zázračná ženo! Pomoz mi!
Ježibaba:
To já znám, s takovou se chodí k nám! Ale slyš, pilně slyš, nežli léku okusíš: perly máš, krásu máš, pomohu-li, co mi dáš?
Rusalka:
Vše, co mám, si vem, ale udělej mne člověkem!
Ježibaba:
A nic víc? Pranic víc? Proto přišlas úpějíc? Voda tě už omrzela, lidského jsi lačna těla, milování, laškování, hubiček a cukrování. To já znám, s takovou se chodí k nám!
Rusalka:
Tvoje moudrost všechno tuší, dej mi lidské tělo, lidskou duši!
Ježibaba:
Dám ti, dám, věz to rarach sám! Ale ty mi musíš dát průsvitný svůj vodní šat. A když lásky neokusíš na světě, zavržena musíš žíti v hlubinách zas prokletě. Ztratíš-li tu lásku, po níž cit tvůj prahne, kletba vodních mocí zas tě v hloubku stáhne. A než nabudeš jí, budeš trpět též: pro všechen lidský sluch něma zůstaneš! Chceš být něma, chceš, pro toho, jejž miluješ?
Rusalka:
Jeho-li lásku poznat smím, ráda, věř, pro něj oněmím.
Ježibaba:
Střez si ho a to věz: prokleta-li se vrátíš ve vodníkovu říš, miláčka svého také zahubíš, stane se navždy obětí, věčného tvého prokletí!
Rusalka:
Čistou duší, čistou lidskou duší, moje láska všechna kouzla zruší!
Ježibaba:
Tedy pojď, honem pojď, do chaty mne vyprovoď. V krbu jedy navaříme, Rusalku tím napojíme, ale potom ani muk, čury mury fuk!
Čury mury fuk, bílá pára vstává z luk! Kapka krve dračí, deset kapek žluče, teplé srdce ptačí, pokud ještě tluče. Skoč, můj mourku, skoč a skoč, varem v kotli pozatoč! Čury mury fuk, nelekej se větších muk! Toť tvé lidské věno, a to musíš píti, tím co uvařeno, jazyk zdřevění ti. Skoč můj mourku, hola hej, v hrdlo jí tu šťávu vlej! Čury mury fuk, ale teď už ani muk!Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
