1. Obrysy domů ztrácí stín, po loukách bloudí mlhy dým

a z černých krovů větví hvězdy chtěj' jít k nám,

tak ještě pod zadek si dát pár dek, co v noci budou hřát,

a za ruku tu svou, bez níž by stejskalo se, až začnete hrát.



Podivná vůně z blízkejch chat, dřevo je krása, co máš rád,

když smůla z ulomených větví zdobí kmen,

do láhve z limonády dát něco, co zmírní žízeň, hlad,

a za ruku tu svou, bez níž by stejskalo se, až začnete hrát.



®: Písnička je lék, člověk by povstat chtěl a smeknout,

když doba na kahánku pláče smutek má,

čistá jak studánka, když zní, nocí když rozhněvaně hřmí,

a vůbec nejhezčí je, když smíchem zazvoní.



Naposled podívat se jsou mámy, zda děti ještě spěj',

ještě se marně ladí, však taky ne moc,

a pak už cosi uvnitř rozplyne se, jen oči hledaj' dál,

tam v ohni kdesi uprostřed je všechno, co sis odjakživa přál.



®:

®:

---

Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.